Jaroslav Mílek

Co bylo, nebylo a jak dál?

26. 02. 2017 12:20:27
V naší republice žádná demokracie neexistuje. Je to oligarchie vládnoucí třídy, jen stupínek pod diktaturou.

V naší republice žádná demokracie neexistuje. Je to oligarchie vládnoucí třídy, jen stupínek pod diktaturou. Lidské masy se dají totiž velmi dobře manipulovat. Tu manipulaci si jistě pamatují naše rodiče třeba u případu doktorky Horákové, kdy občané, občanská sdružení, zaměstnanci socialistických podniků, požadovali její smrt. Z poslední doby jsem podobnou manipulaci viděl v radaru USA pro Česko. A v současné době dnešní občan při otevřených očí vidí jak státní media zachází s propagandou a dezinformací. Budiž. Problém je ale v tom, že zmanipulované masy v Česku si namlouvají, že je zde demokracie, ale není to pravda. Od té zametené revoluce jsou u vlády pořád ti stejní lidé, jejichž gró se střídá pouze ve funkcích.

Revoluce předpokládá především úplné odstranění staré vlády a její nemožnost ovlivňovat dění ve státě. To udělali ruští i čínští bolševici, nacisté, naši gottwaldovci i revoluce o samostatnost v USA, francouzská revoluce či jakákoliv jiná revoluce ve světě.

̈Druhý předpoklad revoluce je úplná výměna soudního aparátu a v případě naší republiky její naprostá nezávislost na výkonné moci ve státě. (Schválně nepíši demokracie, to slovo se nikde v Americké ústavě nevyskytuje. Demokracie je vláda lidu, mnohdy většinové chátry, která jednotlivce nechrání. Republika vládne podle ústavy a na ní postavených zákonů). Dodnes nám soudí soudci z komunistické diktatury. Slovo demokracie v dnešním použití samozřejmě ztratilo svůj původní charakter, ostatně jak mnoho jiných slov měnilo význam s dobou.

A za třetí, musí být postavena nová ústava a nový zákoník. Ani to se nestalo. Důkazem z nedávné minulosti je třeba Karolina Peak, strana nikým nevolena a přece byla ve vládě. Přesto, že jsem udělal třikrát dotaz na asi 20 nejznámějších politiků, včetně dnešního prezidenta Zemana, žádný mi neodpověděl. Až po třetí urgenci to byl poslanec Bárta, po tom ,co jsem mu umístil dotaz přímo na jeho web, jednou větou odpověděl, že to umožňuje Ústava.

Revoluce, ani ta zametená neexistovala. Komunistická nomeklatura se svou pravou rukou, StB si zabezpečila rozkradení republiky tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Kdo sleduje původ dnešních politiků ve vrchní oligarchii kteří tomu vládnou, tak z nich každý má nějakou návaznost na bývalou StB a někteří z nich - včetně Klause, Filipa atd. byli přímo agenty. Je dobře si také uvědomit, že dokumenty na tu nejvyšší vrchnost komunistické diktatury byly ještě před listopadem 89 zničeny. To ale nasvědčuje tomu, že vše bylo dopředu plánováno.

Zvonění klíčky se revoluce neudělá. Rozdělení na levici a pravici je také výmysl totalitních systémů. V podstatě je stát určen podle systému vlády. Pravice, nebo levice je nesmysl a je to konkretně vidět i na republice, protože je jedno, jestli je ve vládě ODS, nebo ČSSD, dokonce i s opoziční smlouvou. Smlouvou o tom, že se nebudou navzájem kontrolovat. To umožnilo oběma stranám rozkrádat ve velkém.

Prvním stupněm vlády je tedy anarchie. Naprosté bezvládí, dnes na mnohých místech v Africe. Anarchie je ale neudržitelná situace, protože se vždy nějaká skupina ujme násilím vlády. To je druhá strana toho rozdělení. Opačný pól. Diktátor, nebo v minulosti neomezená vláda krále, diktatura Gottwalda, Lenina, Stalina, nebo Hitlera. Ale ani král, nebo diktátor, není osamocen a má své pohůnky k uskutečnění vlády. Poradce a šéfy kabinetů. K tomu má obrovskou armádu k udržení moci. (StB, KGB atd.) Je to tedy vláda oligarchie. Vláda jedinců, kteří jsou svému diktátorovi oddaní. Další formou vlády je pak demokracie. Doslova vlády lidu. Většina odhlasuje, že se někdo pověsí. A tak se tedy pověsí.

Tak že nám už zbývá poslední stupeň vlády a tou je republika. (Demokratická republika je podle mě zrovna takový nesmysl, jako solená sladká buchta). V republice se nedovoluje vládnout a soudit jen hlasováním většiny. Musí zde být řádný proces podle zákona a porota nezávislých, namátkou vybraných lidí posoudí o vině, či nevině. Na základě rozhodnutí poroty, na kterou má člověk zákonný nárok, může teprve soudce rozhodnout o trestu. Ani tato porota nemůže rozhodovat většinou hlasů, ale musí dojít k jednotnému závěru. Republika je tedy vládou a dodržování zákonů, kterým je nadřazena Ústava.

Naprosto souhlasím, že pokud se má něco změnit v současné politice, je nutná nová (ne tedy jen přepracovaná ) ústava. Protože mě vždy zajímalo, jak během dvou set let se ze zaostalé kolonie Anglie stala nejbohatší supervelmoc, vzal jsem si semestr na Hillsdale College v USA na jejich Ústavu a Deklaraci nezávislosti. (Každý zájemce si může na Internetu zdarma tuto výuku absolvovat online na Hillsdale College. Potvrdil jsem si, že to bylo jen právě kvůli těmto dvou dokumentům a jejich dodržování, které umožnilo rozdrobeným státečkům vznik této supervelmoci. Od té doby kdy se přestala strikně dodržovat (už to má své kořeny v prezidentu T.Roosweltovi a po něm Wilsonovi) to jde s USA z kopce. Ústava je tedy důležitá jen potud, pokud je neměnným zákonem hlídaným nezávislými soudy a její nedodržování musí být také tvrdě trestáno. Tedy bez nezávislých soudů je Ústava pouze kusem bezcenného papíru, tak jako je v současné době a nebo byla za totality u nás. Nová ústava tedy musí být podmíněna i naprostou změnou v soudech. Není možné, aby zde byli soudci, kteří soudili už i za totality v minulém režimu.

Soud o vině obviněného nerozhoduje. O tom může jen jednohlasně rozhodnout namátkově vybraná porota a to z takových bezúhonných občanů, kteří nemají na obviněného žádný styk a kteří nemají znalost o podstatě obvinění. O tom se doví až při vlastním procesu z důkazních materiálů. Tato porota také nesmí mít do svého rozhodnutí s nikým žádný styk, je vyloučena z jakéhokoliv komunikačního styku. Soud pak podle zákona rozhodne o výši trestu, nebo propuštění podle vyjádření poroty o vině, nebo nevině. Je to jeden z hlavních rozdílů mezi republikou a demokracií. (V demokracii rozhoduje většina na úkor menšin a to je také důvod, proč v Ústavě Spojených států se slovo demokracie nikde nevyskytuje). Požádat o porotu má právo, každý občan. Může ji samozřejmě i odmítnout.

K etnickým menšinám:

Po dlouholetých zkušenostech je dnes jasné, že multikulturalismus v žádném státě po určité době nefunguje. Jak roste národnostní menšina, tím více žádá pro sebe privilegia. Není možné upřednostňovat jednu skupinu před jinou. Není možné takto vytvářet privilegované skupiny. Není tajemstvím, že právě na příklad u nás v republice se na těchto privilegijích, které se dostává skupině nepřízpůsobivých, značně zostřuje situace mezi takovou menšinou a zbytkem obyvatelstva. Není možné stále zatěžovat více a více státní rozpočet, kdy pracující obyvatelstvo svými daněmi musí takovou menšinu živit. Stát si také musí zachovat svůj vlastní, kulturní řád. Mají-li zájem si menšiny zřizovat vlastní školy, udržovat tradice a kulturu, různé organizace, je to v pořádku, není ale v pořádku aby jim jiná skupina obyvatelstva na to platila. V zájmu integrace ovšem děti také musí navštěvovat české školy, pokud navštěvují i své soukromé, nečeské školy. Česká republika má jen jeden úřední jazyk a tou je čeština. Ústava by to měla také uzákonit. Není povinností státu, aby při úředním styku musela platit překladatele, pokud je nějaký potřeba. To musí být v zájmu té osoby, která český jazyk neovládá. Etnické skupiny tedy právo na vlastní školy mají, ale tím nezaniká povinnost dětí na vzdělání v českých školách.

Volební zákon:

Především by musel být změněn volební zákon.

Aby strana mohla existovat musí mít podporu alespoň tak 50.000 lidí kteří s utvořením strany souhlasí. To neznamená být členy této strany. (Při posledních volbách jsem napočítal asi kolem 160 stran, nebo politických uskupení co šli do voleb. Holý nesmysl). Samozřejmě, že strana nemůže být podporována daňovými poplatníky. Snad pak by se nějaká cesta k té skutečně svobodné republice našla. Podle mě ale bez vidlí se to nestane.

Současný volební zákon umožňuje stranám, aby si držely politickou moc jedněmi a těmi samými poslanci po velmi dlouhou dobu a kteří jsou v parlamentu celá desetiletí, pokud se vlastně nezlíbí vlastní straně. Ta je pak odstraní ve svém vnitrostranickém boji o koryto. Tato dlouhodobě držená poslanecká moc samozřejmě vytváří korupci a odliv státních peněz do kapes těchto nepostihnutelných, zlodějských politiků chráněných vlastními policejními složkami a soudy. Politicky mafiánská kasta si určuje horentní sumy výplat, přihazuje si navzájem státní zakázky a okrádá daňového poplatníka, občana této země. Tvrdím li, že většina poslanců v parlamentu jsou zloději, pak k tomu je důvod. Na jaře 2011 parlament hlasoval o zrušení anonymních akcií na doručitele. Tento návrh byl většinou parlamentu zamítnut. To tedy znamená, že většina poslanců v parlamentu je vlastní. To způsobuje až trojnásobné předražení a nekvalitní práce státních zakázek, kdy část těchto peněz teče právě do kapes vlastníků těchto akcií. Ti samozřejmě státní zakázky, kterých akcie vlastní, je těmto podnikům přihazují. Kolo se uzavírá. Jen tři státy na světě tyto akcie povolují. Cituji z Wikipedie:

Anonymní akcie na doručitele jsou dnes ve světě chápány v první řadě jako nástroj legalizace výnosů organizovaného zločinu a korupce, a proto jsou prakticky všude zakázány. Tyto akcie jsou povoleny pouze ve třech zemích světa: v České republice, Marshallových ostrovech Naurru.

Zbavit se této poslanecké, příživnické hiearchie je možné jen změnou volebního zákona a to přímou volbou. Především je nesmysl, aby do voleb šlo kolem 150 politických stran a politických sdružení. Jakmile se v hospodě tři češi pohádají, tak založí tři politické strany. Aby mohla tedy strana existovat, je potřeba to udělat obdobně, jako je kandidatura na prezidentské křeslo. Prostě strana aby existovala, si k tomu musí najít 50.000 podpisů obyvatel, kteří s existencí této strany budou souhlasit. Jednotlivé stranické kluby ve volebních obvodech si pak mezi sebou zvolí jediného kandidáta, který do voleb za tento volební okrsek půjde. Volič tedy bude mít před sebou takový počet kandidátů, kolik stran se volby v daném okrsku zúčastní. Každý kandidát bude za jinou stranu. Samozřejmě musí do okrsku patřit svým bydlištěm a voliči mají k němu neomezený přístup. Ten, kterému se dostane nejvíce hlasů je také ten, který je zvolen poslancem. Nikdo jiný. Nejvíce poslanců jedné strany pak určí premiéra a vládu. V případě jeho odchodu, úmrtí nebo zbavení mandátu, musí být do měsíce vyhlášeny mimořádné volby toho okrsku, za který byl zvolen. Poslanec bude samozřejmě obyvateli odvolatelný . Jelikož je to člověk, který se liší od občana jen tím, že jej reprezentuje, na žádného volitelného zástupce se imunita nevztahuje. Jedinou imunitu, kterou požívá, je přímo na půdě parlamentu, kdy za svoje výroky nemůže být na př. opoziční stranou souzen. Žádný volený zástupce nemůže být zvolen více, než na dvě volební období, které by neměly být delší, než 4 roky. Premiér sestavující vládu musí ručit za výběr skutečných odborníků na ministerská křesla. Ministři samotní jsou odpovědni, včetně trestní odpovědnosti za řízení svého resortu a odbornost lidí svého resortu. Trestní odpovědnost má samozřejmě každý státní zaměstnanec. Pokud není státní zaměstnanec soudem povolán, jakýkoliv styk na soud v jakékoliv kauze je nepřípustný a trestný. To samozřejmě platí i pro Ministerstvo vnitra i Ministerstvo spravedlnosti.

Ústavně zaručené ozbrojování:

Hovoří se o nedotknutelnosti soukromého majetku. Neexistuje ale zákon jak a čím je tato nedotknutelnost zaručena. Nezmiňuje se o právu občana na obranu. Doporučuji se seznámit s otřesným případem Jaroslava Janoty a jak fungují soudy. (janota.blog.idnes.cz)

Čím je diktátorská vládní moc větší, tím silnější jsou zákony o držení a kontrole zbraní. Během komunistické diktatury bylo nemožné pro člověka, který neměl nic společného s armádou nebo policií, si koupit osobní zbraň. Při německé okupaci již druhý den byl vyhlášen zákon k odevzdání všech, včetně loveckých zbraní do 24 hodin pod trestem smrti. Seznamy vlastníků si Gestapo vyzvedlo na policejních stanicích. Vláda kontrolu samozřejmě svádí na kriminalitu. Pravda to ale není. I malému dítěti je jasné, že kriminálník si svou zbraň ponechá a nikdy nepřihlásí. Zbraně jsou tedy kontrolovány obyvatelstvu, které je bezúhonné a zákony dodržuje. Dle seznamů mohou být kdykoliv konfiskovány. Žádné vládě se nejednalo o ozbrojené kriminálníky. Ty vládu nikdy neohrožují a jejich cíle jsou jiné. Vládě ale vadí vlastní obyvatelstvo, které by mohly zbraně proti ní použít. Proto ústava USA zaručuje svobodně zbraň si nejen koupit, ale ji k vlastní obraně majetku a života i použít. Navíc je také v ústavě, že pokud vláda přestane sloužit blahu občanů a nedá se odstranit jinou cestou, může být odstraněna všemi prostředky. I když značné procento lidí proti zbraním z vlastní neznalosti vystupují, statistika kriminality je jasná a každý si ji může ověřit. V místech kde je neomezené ozbrojování a zbraně se mohou nosit, je kriminalita nejnižší. Kde se kontrola a zákaz uplatnil, kriminalita stoupla i více než na dvojnásobek. (Chicago, New York versus Oklahoma, Aljaška, Colorado, atd.).. Že kontrola opravdu proti kriminalitě neslouží, potvrzují i dva poslední případy v USA, kdy byly postříleny děti ve škole (zóna zákazu zbraní) a hasiči při příjezdu k požáru.V obou případech dotyční střelci měli soudní zákaz jakékoliv zbraně vlastnit. Závěrem tedy- kontrola zbraní není kontrolou kriminality, ale kontrolou obyvatelstva

Autor: Jaroslav Mílek | karma: 14.95 | přečteno: 322 ×
Poslední články autora